Proč Eurocamp?

NÁŠ TÁBOR JE SUPER

Dopoledne jsme na hřišti, ve vodě nebo na lodi, jo a taky chodíme do lesa. Někoho baví víc koupání, někdo si radši zahraje volejbal, pétanque nebo kriket. Jasně, že přitom všem klábosíme anglicky! Po obědě je chvíli klid a pak přijde to hlavní – celotáborová hra! Každý den se hraje jiná etapa, někdy proti sobě bojujeme, jindy něco hledáme v lese a občas se předvádějí nějaké scénky. Vždycky jsme jako někde v anglicky mluvící zemi, takže jsme už navštívili Anglii, Austrálii, Hollywood, Skotsko, New York, asijskou část bývalého britského impéria, Londýn, snili jsme americký sen, s tasmánským čertem jsme objevovali země protinožců, hledali poklad na konci duhy v Irsku, vypravili jsme se do Texasu mezi kovboje a naftové krále, radostně na sebe po havajsku volali „Aloha!“, toulali se po proslulé americké Route 66, prozkoumali jsme více zemi Lochnesské příšery, v Kalifornii jsme prožili dobrodružství v americkém stylu, vypravili jsme se na Aljašku, do největšího a nejméně obydleného státu Spojených států amerických a loni jsme spolu s dvanácti americkými kosmonauty v programu Apollo stanuli na Měsíci. Letos se vydáme za legendami amerického pohraničí na Divoký západ! Ahoy dobrodruzi! Připravte se na předlouhou cestu napříč severoamerickým kontinentem, na cestu za hranice prozkoumaného, tam, kde je každý krok obestřen dobrodružstvím a každý výstřel může znamenat novou kapitolu v dějinách Spojených států amerických! Ale vezměme to pěkně po pořádku. První věc, kterou musíte vědět, je, že Divoký západ nebyl jen nudná krajina plná písku a kaktusů. Ne, ne! Bylo to místo, kde se odehrávala neskutečná dobrodružství. Na jedné straně byli stateční kovbojové, kteří nosili klobouky s širokou krempou a jezdili na koních. A na druhé straně byli indiáni, kteří byli skvělí lovci a žili v harmonii s přírodou. A co teprve ty obrovská stáda mohutných bizonů! To byl pohled, který by vám vzal dech. Bizoni, kterým říkáme také zubr americký, byli obří chlupatí čtyřnožci, co se toulali po planinách, vypadali jako obrovské chlupaté hory, a byli pro indiány velmi důležití. Ti používali každou část bizona – maso na jídlo, kůže na oblečení a kosti na nástroje. Nic se nevyhazovalo! Ale pozor, nebyla to vždycky jenom legrace. Divoký západ také zažíval i své temné stránky. Existovaly tu bandy zločinců, kteří se snažili ukrást dobytek a dělat neplechy. A samozřejmě, nesmíme zapomenout na slavné pistolníky, jako byl Divoký Bill nebo Jesse James. Tyhle chlápci nosili pistole po kapsách, tak jako vy dneska nosíte mobil, byli rychlí jako blesk, ale často bohužel stáli na špatné straně! Když se tehdy lidé stěhovali na západ a zakládali nové farmy a města, znamenalo to i střetnutí s původními obyvateli, jak správně nazýváme indiány, což pak vedlo k mnoha konfliktům. Při našem dobrodružství je třeba zmínit i slavnou transkontinentální pacifickou železnici, která jako první, už v roce 1869, umožnila cestu vlakem až na západní pobřeží do Kalifornie. Možná se vám teď vybaví pěkně napínavá scéna z westernového filmu, kdy dojde k přepadaní takového vlaku, ale železnice přinesla tehdy hlavně velký pokrok. Jen si to představte – teď už nejenom stojíte na rozlehlé planině, ale vedle železnice můžete zahlédnout jedno a pak další nové městečko, ale také třeba první stavbu telegrafu, který byl jakýmsi starodávným internetem té doby. Díky telegrafu se zprávy mohly šířit rychleji než pomocí slavné poštovní služby Pony Express. Zprávy už nemusely být přenášeny na koni a netrvalo několika dní, než dorazily do vzdálených částí západu. Přes všechny tyto zajímavosti věřte, že Divoký západ nebyl jen o mužích. Byly tam také odvážné ženy, které se nebály vstoupit do světa kovbojek. Jednou z nich byla Calamity Jane, která nebyla jenom vynikající střelkyní, ale také skvělou jezdkyní. Nebo třeba Elizabeth Blackwell, která byla první lékařkou na Divokém západě a dokázala se prosadit v mužském světě lékařů a zachránila tak mnoho životů. A teď si představte, že žijete v tomto vzrušujícím období. Kdy cesty byly plné prachu, všude okolo vás nekonečné pláně, kovbojové říkali "Howdy" namísto "Ahoj", a kdy každý večer se sedělo kolem ohně a vyprávěly se příběhy pod hvězdami. Každý den musel být novým dobrodružstvím! Ale víte, co je nejlepší? To, že Divoký západ ještě žije! Stále můžete vidět kovboje a indiány na rodeích, kde ukazují své dovednosti v ježdění na divokých býcích. A pokud se vydáte do přírodní rezervace, můžete vidět stáda bizonů, která volně pobíhají, jako kdysi. To je, co? No a večer není vždycky jen táborák, často jsou tady bezva diskotéky! To, a ještě mnohem víc čeká na toho, kdo se s námi vydá na úchvatných TEN DAYS IN THE WILD WEST!